Dřív mi bylo docela jedno co piju, klidně jsem si udělala rozpustné kafe a přišlo mi to fajn. Začalo to na škole, když se nám v poledne se spolužačkou zavíraly oči nad učením a ona přišla s nápadem udělat si rozpustné kafe. Nakonec se z toho stala tradice a my pravidelně startovaly po obědě tělo hrnkem kafe.
Když jsem byla starší často jsem kávou zaháněla únavu a sbírala energii. Protože mi to nepřišlo ideální, raději jsem se snažila to nepřehánět a dodržovat maximálně jedno kafe za den. A jak šel čas ochutnala jsem kávu z různých koutů světa. Doma jsem si pořád dělala rozpustné instantní kafe, které jak jsem později zjistila vidělo kávu, tak akorát z rychlíku. A nijak jsem ty chutě neřešila a brala co je, ale to se brzy změnilo. Začalo to kamarádkou, když mi doma pracně přes asi stotisíc nástrojů, které vůbec netuším co dělají, ani jak se jmenují, udělala kafe.
Nejdřív jsem ten rozdíl moc nevnímala, nejsem kávový nadšenec a pila jsem ho přeci jen především, abych ten den nepadala na pusu. Jenže postupně mi to moje kafe doma přestalo chutnat a začala jsem mít chuť na to její. Abych se přiznala jsem asi noční můra baristů, protože moje objednávka věčně zní “já bych si dala nějakou skvělou kávu”. Já vím je to na zabití, jak jsem pochopila z výrazu každého komu to řeknu. Jenže já chci fakt jen skvělou kávu a je mi celkem jedno jak bude velká, silná a tak dál. No a tím začal můj kávový život. Teď už piju kafe jen když na něj mám chuť, s energií umím hospodařit lépe a naučila jsem se, že takový fresh mi dodá daleko víc síly. Jenže dobrou kávu, aby člověk pohledal… Navíc, když vůbec nevím co mi chutná a v čem vězí ten rozdíl. Těžko se někomu vysvětluje, že mi jejich káva nechutná, když ani nevím proč a skončila bych s větou “chutná tak jako světle a odlehčeně” nebo “bylo to moc tvrdé”. Občas se fakt těžko hledají slova a já se nedivím, že by z toho nikdo nic nepochopil. A tak chodím po světě a upřesňuju víc a víc svoje objednávky, teda snažím se. Už jsem si ujasnila, že kafe jedině bez cukru a často taky s mandlovým nebo kokosovým mlékem, že nejsem fanoušek smrťáků a dalších pidi kafí. No a tak se mé zastávky začaly dost třídit. Alternativy od kravského mléka totiž k mému překvapení nejsou prý tak obvyklé a přijde mi, že s chutí hodně druhů kávy si nesednou. Dalším třídičem se stal fakt, že kafe na cestu jsem ochotná si dát, jen do svého nejednorázového bambusového kelímku, což bývá také problém. Za prvé chci být ekologická, za druhé to značně snižuje mou konzumaci kávy a taky mi to usnadňuje rozhodování, když kelímek s sebou nemám, tak si kafe prostě nedám.
Ivetu znám roky a vím, že si všechno pečlivě vybírá, takže když se mě při mé náhodné rychlo návštěvě v Plechofce kvůli webu, Iveta zeptala “dáš si kafe?”. Věděla jsem, že kvalita bude skvělá a problém může nastat spíš s kelímkem. Ovšem k mému potěšení jim můj bambusový speciál z edice psí plemena nevadil. No a tak jsme přístoupily na další krok, “jakou kávu si dáte?” zeptala se mě usměvavá slečna. K jejímu neštěstí jsem ji potýrala svou tradiční odpovědí “já bych si dala nějakou skvělou kávu” upravenou za ty roky o větu “ale jedině s kokosovým nebo mandlovým mlékem”. Myslela jsem, že mě slečna stáhne z kůže pohledem a tak jsem dodala “nelamte si s tím moc hlavu, já vím že tuhle větu jste nechtěla slyšet”. Objevil se úsměv a odhodlání a za chvíli mi přistál zpátky v ruce můj čivavo-dobrmano-ovčáko-buhvícoještě kelímek. Syn ještě ukořistil croissant, poděkovala jsem a mířila zpátky do auta. V autě mi Nick hlásil, že “kroasáááán je dobře” a já se poprvé napila. Nevím, jak to ty holky udělaly, nevím co mají za kafe, nevím jakou tajnou ingredienci do něj přihodily, na jakém stroji to dělají ani na co u toho myslely. Ale tohle bylo to nejlepší kafe na světě, co jsem zatím pila! Nejen, že přežily všechny mé předchozí třídící a deprimující kroky, ale ještě z toho vzešel tenhle poklad.
Vím moc dobře, že není káva jako kafe a jídlo jako jídlo. Hodně záleží na spoustě dalších drobných věcech po cestě. Sama Iveta mě o tom přesvědčila za ty roky už mockrát, nejen na šunce a masu, ale i horčici a pestu, no a tentokrát se vyšvihla na kávě. Nemůžu vám zaručit nic, třeba vám chutná úplně něco jiného než mně. Ale přísahám, že tohle bylo to nejlepší kafe, co jsem kdy pila!
s láskou Nicha